Zdravím všechny vyznavače reality! Tento můj první a doufám, že ne poslední příspěvek do společného fóra o PR se týká využití kompasu.

 

U arkádovějšího pojetí klasického BF II, kde mapy jsou poměrně malé, kde většina týmů v podstatě nedodržuje taktiku kompaktní jednotky, by bylo využití kompasu v podstatě pramalé navíc, snadný sytém označování nepřítele nabízí hráčům snadnou náhradu při nahlédnutí do mapy a tím pak velmi snadného zorientování kde jsou červení a kde modří. U poctivého hraní PR se ale s ničím podobným nesetkáte. Mapa je po celou dobu hraní poseta signály vlastních jednotek a jen tu a tam nějaký přičinlivý squadleader nebo sniper, či řidič nějaké té pásové techniky označí nějaký ten nepřátelský pohyb (schopnost označovat jednotky na mapě nemají všichni členové týmu – jen vybraná povolání). O to více se stává aktuální využití VoIP komunikace (Skype děkuji!), jejíž cestou může i ten nejobyčejnější vojín „nabonzovat“ spatřivšího nepřítele. Mělo by to fungovat skvěle, leč bohužel nefunguje.

Co je tedy špatně? Většinou jen to že členové squadu nedrží pohromadě v kompaktní skupině. Z jejich rozdílného postavení na mapě (mluvme v řádech desítek až stovky metrů) pak hlášení pozice nepřítele nemůže vést ke kýženému zpozorování téhož i jinými členy teamu.

Platí, že čím je cíl vzdálenější a čím více jsou vlastní jednotky semknuty k sobě je odchylka menší. Je naprosto zbytečné v přímém kontaktu tělo na tělo řvát do mikrofonu „nepřítel na 65!!“ prosté „AU! Dostali mě jsou dva na mé pozici na kraji vesnice“ poučí zbylé hráče více než to, že nepřítel je blízko a oni neví kde.

 

Tím se dostáváme k tomu, zda je možné nějak využití kompasu zpřesnit. Odpověď je, že není….. kompas je skvěle využitelný v případě statické obrany pevného bodu, v případě že je jednotka dokonale semknutý dobře namazaný a skvěle spolupracující stroj, v případě, že jako řidič pomáháte střelci v zaměřování cílů, či pokud jste spotter pro snipera nebo RPG. Z tohoto důvodu není vložení kompasu do PR HUDu špatná volba. Je sice možné, pokud dokážete rychle přepočítávat stupně podle vaší pozice na pozice spoluhráčů, hlásit „předpokládanou“pozici protivníka . Pak je ale dobré jmenovat konkrétního hráče, kterámu zpráva náleží, aby jste ostatní nepletli.

Ptáte se jak by ale regulerní armáda řešila takový hokej v reálu? Jakto že se bitvy II světové nezvrhli hned od začátku v brutální teamkill?? (nepolemizujme teď o vyjímkách). V reálu je většina plánů a bojů je předem naplánovaná včetně několika různých variant vývoje… tady vlastně 100% platí, že v době míru se armády připravují na válku.

Ale k věci, jak vypadá takový plán boje? Je to mapa v podstatě stejná jako ta v PR vtip je v tom, že poseta několika desítkami referenčních bodů, které mají pro vedení boje nějaký význam (lesík, budova, most, kopec, dolina, vesnice, trosky techniky) Cokoli se dá strategicky využít dostane kódované jméno. Je vhodné rozmístit body po mapě rovnoměrně, max. použít větší hustotu ve strategicky exponovaných místech (vesnice, opevnění, častá místa budování nepřátelských základen) Podmínkou je, aby se všichni naučili rozmístění těchto bodů nazpaměť a dokonale se v nich orientovali.

Tyto referenční body lze pak používat jak samostatně tak i s využitím směrů na kompase. Např. „Přesun jednotky na  CHALOUPKA 30, stavba firebase“,  nebo např. v boji „pozice KMEN 1… 3x nepřítel 65 …200 metrů vrchol kopce“ Ať už jsou vojáci jednotky kdekoli získají tak ucelenější přehled o pohybu na mapě a pokud nestojí zrovna pod KMEN 1 nemusí mít permanentní strach, že jim právě běží protivník do zad. Pokud se někomu ekluje učit se něco nazpaměť, může si v rámci sqadu vytvořit a vytisknout mapu s referenčními body.

 

Používání mapy chce trochu cviku. Referenční body jsou přesné. Takže když pak řeknete „2x nepřítel 300 metrů SE od HLÍDKA 3!“, nebo „protivník na 315 DEPO 6 okraj lesa“. Vůbec pak nezáleží na tom kde kdo stojí, pokud se dokáže orientovat na mapě, ví která bije a pálí kulový i sněhový…. Nebo třeba suchou trávu.

 

Doplnění Gyd: Čísla pro pozice v kompasu hlásíme po jednotlivých číslech, "130" je tedy "jedna-tři-nula", nikoliv "stotřicet". Vyhneme se tak nedorozuměním.

Přidat odkaz na článek:

TrackBack URI pro tento článek